Ohlas od Lukáša Nozára

Bulgakovův intimní román o osudu vzdělance a satirika došel u slovenského Teatra Tatra kongeniálního zpracování. Pouťové varieté se stalo velkým jevištěm světa. Naše malá lidská pohodlíčka současnosti se přenesla do Moskvy třicátých let a do Palestiny dob Kristových. A spolu s Bulgakovem jsme se ptali, kudy vede cesta k důstojnému životu.
Román je Bulgakovým vyřízením účtů se světem, na který naráželo jeho životní poslání. Velká literatura to umí učinit plnokrevně a Bulgakov navíc sebeironicky. Vždyť autorovo alter ego, postava Mistra, za sebe nechá vejít do ďáblových služeb svoji milovanou ženu. Román můžeme číst jako satiru na svět, kde se ďábel stal jen pověrou. Ďábelsky fantastické nadpřirozené jevy pak v tomto světě zvláště vyniknou. Bulgakovův Woland však ukazuje, že ďáblem v nás je hlavně zbabělost a přetvářka a celým svým působením v románu ukazuje, že ďábel vskutku stíhá hlavně zrádce. A na závěr románu dojdeme představy, že autor, ďábel i čtenář jsou rytíři smutné postavy.
Inscenátoři Teatra Tatra cítí povinnost zachovat myšlenkovou hloubku románu a současně z ní udělat lidovou zábavu i pro ty, kteří by román nikdy neotevřeli. Markétka opravdu vylétne nad šapitó a noční Bratislavu. Odvážnější divák se může vysvléci a připojit se k nahému sabatu v parku před stanem. Méně odvážný a přesto atmosférou pohlcený divák do sebe vyklopí alespoň vodku prodávanou o přestávce hercem v ruské papuše. Je mistrovstvím tvůrců Teatra Tatra, že dovedou z látky vykouzlit mimo velké činohry i múzickou grotesku neustále zcizovanou a ironizovanou, tak jak má pravé pouťové varieté být. Herec se pak ve veškeré kráse, špíně a rustikalitě svého komediantského poslání připojuje k Bulgakovu velkolepému vypořádání se světem a i prostý divák je stržen. Vždyť slečny obdivovatelky hereckých hvězd si po představení nechávaly podepisovat zbytky po židli, kterou rozštípala Markétka, když účtoval se světem, který ji ničil. Nechť je jim cennou relikvií!
Psáno z představení konaného v rámci festivalu Nová dráma v Bratislavě 10. května 2015, Lukáš Nozár.